Je sobota ráno, probouzíme se v kempu, který není o moc úžasnější než včera. Noc jsme přežili a kupodivu jsme ani nezmokli - plachta nás uchránila. A tyčky nám podržely i střechu, takže to na nás nespadlo. Měli jsme v plánu vstávat brzy, abychom vše stihli, ale nějak nám to nevychází :( Teprv okolo desáté vyjíždíme.
Tom razantně odmítl jet znovu autem do centra, včera mu to stačilo a takový chaos nechce podstoupit znovu a tak jsme demokraticky rozhodli, že auto necháme na okraji u metra a do centra pojedeme metrem. Jelikož je srpen, dá se parkovat zdarma aale i tak je docela problém najít volné místo a tak kroužíme kolem zastávky a hledáme :D Nakonec jsme naštěstí úspěšní. V metru jsme trochu zmatení, protože vůbec necháme jak funguje automat na jízdenky a ani jak drahou jízdenku si musíme koupit, abychom se dostali k Eiffelovce. Paříž je rozdělená do několika zón a my nevíme v jaké jsme a do jaké jedeme.. Nakonec nám nějaký sekuriťák kupuje správné lístky a my můžeme jet.
Jedeme na stanici Trocadéro, která je přímo u paláce Chaillot, Palác byl postaven jako výstavní pavilon pro světovou výstavu roku 1937 namísto bývalého Palais du Trocadéro. Dnes zde sídlí muzea, divadlo a další kulturní instituce. Skvělé místo na fotky mimo jiné a tak naše fotící šílenství začíná. Ségra se rozhodla, že Paříž neopustí bez krásný fotky s Eiffelovkou a tak fotíme, fotíme, fotíme a fotíme. Toma už to brzy nevadí a jelikož sluníčko pálí a je fakt šílený vedro, propouštíme ho aby se mohl jít schovat ke kolotoči pod stromy do stínu.
Asi tak po dvou hodinách focení, kdy se konečně dostáváme přímo k oné slavné věži, která byla ve skutečnosti postavena pouze pro účely tehdejší výstav ale lidé si ji natolik oblíbily, že je z ní nakonec chlouba Francouzů. Původně jsme neměli vůbec v plánu navštívit jí, protože údajně stejný výhled je z vítězného oblouku, na který máme do 26ti let vstup zdarma, jako do většiny dalších památek v Paříži, krom do Eiffelovky. Ale vstup do druhého podlaží po schodech nabízejí jen za 5 euro a tak se nakonec rozhodneme, vyšlápnout si to. Nejsme žádné padavky a pár schodů, po tom už týdenním chození snad ještě dáme. Na prvním patře se nachází několik výstavek jak byla věž stavěna, dokonce probíhá i rekonstrukce její prostřední části. Když už se konečně vydrápeme do našeho patra, kde je mimo jiné i možnost zaplatit si výtah až na vrchol - pokud bychom si rozmysleli. Ale nějak se bez toho obejdeme, třeba příště až sem zase zavítáme..tehle výlet toho chceme ještě hodně vidět a jsme jen chudí studenti. Ale jsem ráda, že jsme se rozhodli alespoň pro toto mezimatro, výhled je tu opravdu krásný. 
Následuje cesta dolů, která je snad pro naše nožky ještě náročnější než cesta nahoru. A pak další hodinka focení na trávníčku před Eiffelovkou, z této strany ji totiž ještě zachycenou nemáme. Čas utíká, už je po dvanáctý a já mám strach abychom vše stihli. Dalším naším záchytným bodem je budova Invalidovny,
Cestou si ještě kupujeme francouzské bagety, ke sváče, kterou máme u Invalidovny, tak dlouhý jsem snad ještě neviděla :) Invalidovna je kousek od Eiffelovky a je to komplex budov v Paříži zahrnující Muzeum Armády, které se vztahuje k francouzské vojenské historii, dále pak vojenskou nemocnici a domov pro válečné veterány, což byl i původní účel budov.Tato stavba, s nádhernou zlatou kopulí byla dokončená 1708 a je považována za triumf francouzské barokní architektury, vzorem byla Bazilika svatého Petra v Římě. Nejvýznamnější hrobkou Invalidovny je hrobka Napoleona Bonaparte v kryptě pod Mansartovým dómem. 
Já už jsem teď trochu nervozní. Louvre má jen do pěti a je už po čtvrté. Je to taky jedna z památek, kterou mají mladí do 26 let, kteří jsou z členského státu EU zdarma a mě brzy čekají státnice z architektury, nerada bych si tohle slavné muzeum nechala ujít ... A tak svižným krokem chvátáme směr skleněná pyramida. Cestou ještě potkáváme na druhé straně řeky a jen sběžně fotíme Palác Grande výstavní pavilon v Paříži, který byl postaven pro světovou výstavu v roce 1900 a největší náměstí v Paříži - Concorde se svým obeliskem z egyptského Luxoru, který králi Ludvíku Filipovi daroval tamní místokrál Muhammad Alí. Dále ještě procházíme kolem muzea Orsay,což je bývalé Pažížské nádraží. Pyšní se dvěmi monumentálními hodinami. 
Louvre stíháme tak tak. V pět hodin je poslední čas kdy nás pustí dovnitř a v šest se zavírá. V Louvre si přijde na své každý kdo má rád Egyptské starožitnost, Stará Antická a Orientální keramika, Řecké a Římské starožitnosti, Malby, kresby, mědirytiny - XIII.-XIX. století, Skulptury středověku, renesance a Moderní doby, Malé umělecké předměty světové historie, Námořnictví a etnografie.
Většina turistů se sem jde ale podívat především na Mona Lisu - slavné dílo Leonarda da Vinciho. Ač je to opravdové veledílo, velikostně je to malý obrázek, což tu asi každého nejvíce překvapí. Nás zaujala i mimo jiné hromada oblečení pod jednou sochou.. do ted si nejsme jistí, jestli to bylo opravdu součástí díla.Jelikož nám pomalu ale jistě všude zavírají, i z Louvre jsme v šest vyhnáni. Musím říct, že jsem toho neviděla tolik kolik jsem chtěla, ale upřímně mi ty obrazy, i když by měli, stejně moc neříkají, marně lovím v paměti, o čem jsme se to učili a kterého umělce bych měla znát.
Fotíme se ještě se skleněnou pyramidou a obdivujeme policisty na kolečkových bruslích, pomalu jdeme přes park k tradičnímu kolu, které už má snad každé velké město. Minimálně jsme ho viděli v Budapešti a Londýně, a kdybych přemýšlela o chvíli dýl, určitě ještě na nějaké město vzpomenu. V parčíku u Louvre nás otravuje místní prodejce kovových Eiffelovek. Černoch mi jich cpe za 5 euro třeba i deset ale já chci jen jednu - alespoň pět centimetrů vysokou. Po dlouhém přemlouvání a několika jeho úšklebcích že za 2 eura mi ji neprodá mi ji nakonec za 2 eura prodává :) Jsem spokojená. V Paříži mají zrovna i pouť a my všude po městě potkáváme jejich cukrovou specialitku jménem "churros" Já tomu říkám kuros :D Nakonec zjišťujem, že srávný název je čuros :D Což nám přijde hrozně vtipný. Jsou to takoví skořicoví táhlí šneci, chuťově jako palačinky obalené v cukru a skořici. A tak si je konečně kupujeme abychom je ochutnali a u toho koukáme na Pařížskou pouť. Pomalu se kolem náměstí Concorde vracíme po opačném břehu a jdeme směr vítězný oblouk Ten víme, že má otevřeno do desíti večer.
U oblouku se opět ještě trochu zdržujem a děláme fotky při západu slunce. Tentokrát už neděláme stejnou chybu jako v Berlíně a hledáme podchod pod několika-proudovou silnicí které se točí kolem dokola oblouku. Pokladny jsou v podezmí pod cestou a přichází další vlna stresu. Fronta k pokladnám je dlouhá a ochranka nám všem sděluje, že ve 21:15 prodávají poslední lístky nahoru. Cože??? Já myslela že mají do desíti! Jsem z toho celá na nervy, fronta se téměř nehýbe a už je devět. Abych se rozptýlila, píšeme na zdi pohledy do našich domovů. Ve 21:10 se konečně dostáváme k pokladně. Ufff, bylo to o fous. Uvnitř oblouku jsou točité schody a v mezipatře výstavka. Nahoře už je velký prostor a tak obdivujeme nádherně osvícenou Eiffelovku, která bliká a svítí.
Zbytek fotek zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat