Celebrity v Berlíně

27.7 2013

Den "D" je tu.. odjezd. Uteklo to tak hrozně moc, že tomu nemůžu uvěřit. Ještě včera jsem po příchodu z práce zběsile balila. Tom vypočítal úložné prostory ve svém autíčku na 8 plastových přepravek. V hlavě přepočítávám kolik přepravek pokryjí 2 přepravky s jídlem, 3 tašky, kufr, kufr na kolečkách, jedna přepravka skládací, karimatky, spacáky, dva stany... a to ani nevím kolik přepravek už zabraly Tomášovy zavazadla..začínám to vidět bledě.. Několikrát probírám hromady oblečení a přemýšlím, co všechno je postradatelné. Samozřejmě, že nic. Tisknu zbylé mapy a kolem půlnoci už jdu konečně spát. S Tomem jsme domluvený na 7. (i když jsme se snažily ho na poslední chvíli ještě přemluvit as posunem na osmou.. ale prej sem si ten itinerář vypracovala sama, tak přeci nebudeme začínat skluzem.. no jo, má pravdu a tak vstáváme v šest:( ) Je přesný jak hodinky.. rveme zavazadla do kufru o stošest, a nakonec musíme přistoupit k zaplňování i zadní sedačky. Původní plán byl vše maskovat, jako bychom vůbec nebyli turisti a vůbec jsem nepůsobili, že nám kufr praská ve švech, aby auto nikde na parkovištích nelákalo k vykradení.. No tak to nám trošku nevyšlo. Nakonec se naskládáme a všichni konstatujeme, že ještě štěstí, že jedeme jen tři. Kam bychom toho čtvrtého dali?

Cesta ubíhá docela rychle, já jsem do auta propašovala i čtyři své bichle s Dějinami umění a architektury pod záminkou učení (samozřejmě všichni víte už teď, že k tomu nedošlo, ale co kdyby). A tak bažejíce po vědomostích bifluju o architektuře v Berlíně, pročítám všechny 4 díly (poprvé a naposled, v půlce týdne už mi Lenďa bichle nenápadně sbalila do jedné z potravinových přepravek, protože, musím uznat, jsem je skutečně už vícekrát neotevřela). Jedeme přes Polsko a potkáváme první objížďky a první zdržení už v Trutnově, v Německu jsme šťastní na krásné dálnice bez poplatků a lepíme emisní známku, která nám zajišťuje vstup do všech koutů Německa a to nadoživotí! Je to takové zelené kolečko, který potvrzuje, že naše autíčko vyfukuje ekologicky nezávadné plyny :)

Pouliční umělec

Do Berlína se dostáváme se zpožděním. GPS navigace (naše holka zlatá, bez ní bychom nikam nedojeli :D) nás vede na místo určení, kde, jak jsem našla, by mělo být parkování zdarma. No, není. A tak projíždíme Berlín a hledáme, kde by to mohlo být nejlevnější. První co nás fascinuje jsou semafory pro kola. U nás na ně nejsme tak zvylí a mně přijdou ohromně roztomilý.. i když to asi nebude jejich hlavní účel. :) Taky potkáváme nápadité pouliční umělce, kteří žonglují přímo uprostřed křižovatky, když padne červená a pak otravné snědé obyvatele Berlína, kteří nám i přes naše odmítnutí matlají po sklech pěnu a rozmazávají po sklech mrtvolky nejrůznějších much, které jsme cestou nedobrovolně nasbírali. Peníze jim za tuto nechtěnou službu dát nechceme, a sušenky by jim po chuti asi nebyly a tak děláme, že nerozumíme. Ne dnešní den mám vymyšlenou trasu přes nejznámější památky Berlína a první má být budova Reichstagu (Říšského sněmu). Dokonce jsem si na ní udělala online rezervaci - prý je pak rychlejší vstup a je zdarma! Nejkrásnější na ní je skleňená mega kupole, do které se dá zdarma vejít a po jejím vnitřním obvodu chodit a pozorovat celý Berlín. Parking náhle nacházíme jednoduše kousek od Lídlu. Žádný automat, žádný zákaz, vedle malý parčík, to nám vyšlo pěkne.. Jelikož už teď svou rezervaci nestíhám, přistupuji na plán B, nehnat se v těch vedrech tam ale postupně projít památky po cestě a na prohlídku jít tedy později.

A tak jdeme a jdeme a já se furt nemůžu zorientovat v mapě a najednou narazíme na výstavku u Berlínské zdi. Můžeme si přečíst, jak to měli Němci v průběhu války těžké, jak se dostal Hitler k moci a jaká byla cesta k diktátorství. Je hrozný vedro a tak se spíš schováváme než, abychom něco četli. Přes Postupimské náměstí, kde nás nejvíce zaujaly růžové truby, se kterými jsem se hned fotili.. Nikdo jsme nevěděl proč tam jsou. Jeslti je to nějaké umění?

Potrubí

Památník

Nebo, jelikož jsme je potkali i v jiných částech města, shodou okolností kde se staví, tak jestli mají souvislost se stavbami? A až teď jsem na to vlstně přišla! Zajímá vás to taky? :D No, jelikož já jsem pisatelka blogu, nemáte na výběr a musí :D Vypátrala jsem, že je to tím, že oblast, na které byl poté vystavěn Berlín, byla dříve velice bažinatá, podzemní vody jsou proto poměrně ve vysoké urovni a proto se v centru často dostávala voda k povrchu a pokaždé když se staví nová budova a dělají se základy, dostanou se základy k těmto vodám, a kostrukce je okamžitě zatopena, proto ji okmusí tímto potrubím pumpovat a odvádět tímto růžovým potrubím do kanálu, řeky či kanalizace. Poté se kolem moderních budov a kin (náměstí je známé hlavně tím, že se tu snoubí jedny z nejstarších budov s těmi nejmodernějšími) dobelháme do obrovského památníku židovským obětem. Ano ne "K" ale "DO". Je to takové bludiště plné různě velkých kamenných kvádrů, které nám alespoň na chvíli poskytují stín. A tak bloudíme a odpočíváme a schováváme se před sluníčkem a před turisty a před námi samotnými :) Od památníku už je to jen kousek k dominantě Berlína - Braniborské bráně (Brandenburger Tor), která byla postavena jako symbol sjednocení Berlína a Německa a pro němce značí "jednotu". Je fakt ohromná, ale my se tu zastavujeme jen na chvíli a parkem pokračujeme dál k budově Reichstagu, kam se já těším nejvíc.. Skleňená kopule! :) Míjíme pouliční umělce a pronajímatele nejrůznjších kol. Nejvíc zajímavý nám připadá kolo, kde řídí pronajímatel, a osatní (asi tak šest lidí) sedí narovnaní vedle sebe do kruhu a každý šlape. Těžký to popsat, Tom je s tím vyfocen ale fotku odmítl publikovat, takže si to budete muset domyslet. :D Každopádně, přišlo nám, že i když na vozítku šlape asi 6 lidí, vypadají dost znaveně, jedou pomalu, půlka z nich jede po zadu a nic nevidí.. no rozhodně bych si radši zaplatila kočár s koněm než takovouhle dřinu. :D Ale znáte mě, že? :D Přes park se tedy dostáváme k budově Reichstagu, kde mě potkává smutné zjištění. Jednak poprvé zkouším komunikovat v Němčině s ochrankou, což se mi příliš nedaří ale hlavně jelikož je celý den vedro a v kopuli není klimatizace, je tam prakticky jak ve skleníku a lidi by se tam mohli vařit, kopule je zavřená. :'( Možná jsme to prošvihli jen o pár minut, protože ještě nějaké účastníky vidíme vycházet. Ach jo. :( Rezervace nepomohla, počasí nepřelstíme. Jako útěcha je mi nabídnut Vítězný sloup, symbolizující konec válek sjednocení německa.

Siegesäule - vítězný sloup

Stojí uprosřed kruháku 4 proudové silnice. Chvíli koukáme, kudy se tam dostat, když nevidíme přechod a nakonec nás nenapadá nic než silnici přeběhnout, samozřejmě když padne červená. Nakonec na druhé straně zjišťujeme, že jsme úplně přehlídli podchod. Taky když ho ani neoznačí..  Za tři eura podstupuji výstup 260ti schodů, skoro si říkám, že je to až za trest. :D Místo skleněné kopule a výhledu na Berlín mám zlatavou mříž a výhled na Berlín. Aspoň, že to druhé zůstalo. Je to začátek milionu schodů, který ještě za příštích 14 dní budu muset podstoupit. Alespoň nějaký ten výhled :) Navíc dole je výstavka miniatur těch nejznámějších památek tak to možná za ty 3 eura i stálo :) Pak už správně projdeme podchodem, najdeme záchody kde dobereme pitnou vodu, protože už umíráme žízní a jdeme spořádat řízky, který nám maminka nasmažila, do Růžové zahrady. Vyfotíme se s železným jelenem a dlouhým parkem se vracíme zpátky k Braniborské bráně, skrz ní se pak po nejznámější ulici Unter den Linden vydáváme k televiznímu vysílači, který je dominantou druhého konce Berlína. Slunce zapadá zrovna za branou, a tak fotky už nejsou tak pěkný, to jsem taky trošku nevychytala..

Na hlavní třídě se samozřejmě ihned vrháme do suvenýr shopů. Vybíráme nejrůznější blbůstky a hlavně pohledy. Jelikož suvenýry jsou poměrně drahá věc, rozhodli jsme se spokojit se s pohledama a mít je jako takovou památku.. Co pak s lapačema prachu? Jedenz obchodů se nám obzvlášť líbil, nejen že tam měli docela pěkné ceny ale dokonce suvenýry z Mnichova za euro (ano z Mnichova ale jelikož máme v plánu tam jet poslední den, za tak krásnou cenu kupujeme hrníčky s nápisem "I love München" už teď, nikdo se přeci nedozví kde jsme je kupovali, ne? :D). Procházíme obchod a najednou se dostáváme do úplně nového suvenýr shopu, který tam navazuje, zvědavě si prohlížíme suvenýry na tématiku muzea voskových figurín, další otevřené dveře nás dovedou k ohromné postavě Shreka. Divíme se a říkáme si, že je to asi upoutávka na to muzuem, které tu někde v Berlíně je. A směle s s ním fotíme..

Otočíme se a tam visí voskový spiderman... téda, takových upoutávek. Všimneme si schodů do dalšího patra.. zvědavost námdnedá a tak pokračujem. A jsme v patře kde už nám je to trošku divný :D Robbie Williams se tam válí na pohovce, Nicol Kidman mrká po Tomovi a Brad Pitt by se mnou určitě hrozně rád odešel, kdyby nebyl voskem připoutaný k Angelině. Tady už nám trošku dochází, že sem jsme asi zadarmo dojít neměli. A tak když už tu jsme, nafotíme pár fotek, jdeme na záchod (nejluxusnější za dnešní den :D) a pro vodu a dál už radši nepokračujeme, namísto toho se stejnou cestou se vracíme nenápadně zpět. Nechápeme, jak to, že tam nemají ten vchod nějak hlídaný, z malebného suvenýr shopu se můžeme zadarmo dostat až do muzea voskových figurín? Rozhodně to byl nejlepší obchod suvenýrů, který jsme za celý náš výlet potkali! :) Navíc, když vyjdeme zase na světlo světa o pár metrů dále potkáváme skutečný vchod do tohoto muzea - vstup 22 eur!

Naprosto rozzářená ze setkání s mým životním idolem Bradem, i přesto, že od Angeliny se neodlepil a jeho podání ruky bylo poněkud chladné a umělé, se s mojí aplikací TripAdvisor - která nám v některých městech pomohla se orientovat a zjišťovat zajímavosti o nejrůznějších památkách, protože funguje offline a navíc díky GPS přesně zaměřuje, kde právě stojíte a můžete tak přesně zjistit co je, která budova kolem vás - vydávám dál po hlavní třídě. Potkáváme nejrůznější budovy, univerzitu, operu kterou zrovna opravují a Neue Wache, budova uvnitř uprostřed se sochou. Budova byla původně postavena pro vojska a nyní slouží jako památník obětem války. Jako ostatně všechno v Berlíně. Vlastně krom opery, katedrálu a koncertního domu je snad všechno památník buď obětem války nebo sjednocení Německa. Sloupy, obrovské památníky, místo kterých by mohly stát tři rodinné domy, bludiště, samostatné budovy... takže pokud tam budete někdy někoho provádět a on se vás zeptá, co že je to za budovu, bez problému můžete říct - památník obětem války a určitě se trefíte :)  Ale jednou z vyjímek je budova Berlínské katedrály. Je úchvatná. něco tak monumentálního a zdobenýho už jsem dlouho neviděla, a to si nedokážete tu mohutnost a velikost ani představit. Jelikož je před ní z jedné strany obrovský prostor, taková louka a za katedrálou zase řeka, úžasně se v prostoru vyjímá .. no nebudu už dál vychvalovat ale pro památkové gurmány, toto vážně stojí za návštěvu :)

Jelikož snad v každé kašně v Berlíně se někdo koupal, neodolala jsem a taky jsem vlezla pod vodotrysk.. příjemné svlažení v tom vedru :) Přešli jsme řeku a už se dostáváme na druhý konec, kde nacházíme.. no samozřejmě - náš první McDonald :D I když mnozí z vás, co jsem vám o Eurotripu vyprávěla byli značně pohoršeni, že jsme se chodili stravovat právě tam ale můžu vám říct, takový McDonald je v zahraničí vaše jistota :) 1) Víte jistě, co dostanete a jak to bude chutnat (ani v zahraničí nezapomínají na okurku :D) 2) Většinou na to budete i mít (doufali jsme ve franchesig - ve stejné jednoté ceny, nakonec to tak kupodivu nebylo a i třeba v Berlíně se jeden cheeseburger v jednom Macu lišil od druhého třeba i o půl eura. Zrovna v Německu ale měli akci 1 + 1 pití plus něco malého za 2 eura :) Já se vám tak těšila na colu! Po těch vedrech a vodě z vodovodů konečně bublinky :) 3) Vždycky tam mají záchody, skoro vždycky jsou čistý a často jsou zadarmo, nebo alespoň zadarmo ke konzumaci čehokoliv (na stvrzence mají kod k otevření dveří) 4) mají tam wi-fi :)
Pak jsme se vydali na nedaleké Alexandrovo náměstí kde je již několikrát zmíněná vysílací věž a taky kašny, u jedný spí bezdomovci a druhou je - Neptunova kašna, u který se snad fotí každý turista v nejrůznějších pózách.

Neptun je uprostřed a kolem má své turisty ohmatané ženy, podle ohmataných bílých kol naprosto přesně poznáte kde většina turistů sedává a kde se ženy drží :) Kolem červené radnice pokračujeme dál a potkávám konečně první medvědy, kteří jsou symbolem Německých a hlavně Švýcarských měst... ještě pár fotek s nimi v budoucnu uvidíte :) Stejně jako Tomových fotek s lampami :)

První je hned na náměstí, které lemují dvě katedrály. Z wikipedie jsem vám propůjčila obrázek panorama, ať víte jak to bylo komponovaný. Když stojíte uprostřed a díváte se na konzertní dům po levé straně máte Francouskou katedrálu a po pravé Německou Dle našeho názoru jsou jsou jak přes kopírák. Ale nikde o tom nic nepíší.. zajímavé :)

Zdroj: wikipedie

Jelikož se vracíme po levé straně ulice Unter den Linden zpátky, akorát o ulici vedle, vidíme většinu budov z druhé strany, jako třeba právě opravovanou operu. Už se pomalu stmívá a my si říkáme, jak nám to dneska pěkně vyšlo. Sice jsem neviděla Reichstag, ale jinak jsme prošly všechny budovy a dokonce i víc, než co jsem chtěla. K autu se vracíme kolem pochybných lidí.. pevně doufám, že neměli v plánu podívat se do našeho auta a že Berlínem náš Eurotrip neskončí. Asi jak je to den první, bojím se této situace nejvíc... a tak si přehrávám nejrůznější scénáře s rozbitým okýnkem, vyfouknutými gumami, ukradeným vejfukem a urvanými zracátky s tím, že snad nejsem jasnovidec, a že nás nic takového nepotká. Uff. Naštěstí je vše v pořádku, až na pár sýrů a jiných mléčných výrobků, ty se totiž v naší sauničce přes den uškvařily. No věřili jsme jim více, dávali jsme jim šanci alespoň třeba do pondělí.  Nevadí, nasedáme do auta, opouštíme Berlín.

Mapa centra

Možná vás asi zajímá už od začátku, kde jsme vlastně spali. Koneckonců je to asi nejčastější otázka hned po otázce "Jaké město se ti líbilo nejvíc" :D Vy všímaví jste z tabulky vyčetli, že jsem na každý den hledala kemp. Jelikož ale kemp nešlo sehnat pod 12 eur na člověka na noc a 14 dnů po 12 eurech je docela vysoká částka a i my jsme jen studentky, rozhodly jsme se jako správné dcery horolezce šetřit náklady co nejvíc a spát, jakmile to bude jen možné, pod širákem. Před odjezdem jsme si zjišťovali, kde je povoleno a kde přísně zakázáno takovéto kempování. Přísný zákaz jsme našli akorát v Nizozemí. A tak vyjíždíme z Berlína a po cestě hledáme, kam by se dalo zajet a rozprostřít naše ložnice. Nakonec možná už kolem desáté nacházíme šiškový les i s vjezdem. Vypadá to na nějakou cestu pro koně a není to ani tak daleko od hlavní silnice, což se nám později trošku vymstívá. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, bylo to nejrychleji nalezené místo, nejlépe ukryté a vlastně docele pěkně v lese (z prvu jsem si myslela). Mínusy vidím v tom, že jsem se v tom lese fakt neskutečně bála (mohu už teď přiznat :D) Kousek od místa, které Tomáš našel bylo obrovské elektrické vedení, které celou noc prskalo a zřejmě házelo i jiskry. Celou dobu jsem si představovala jak mě to zasáhne jako blesk :D A viděli jste někdy Americký animovaný seriál, jak vypadají ty animované postavičky, když se dotknou proudu? Problikne jim v těle modrá kostřička... a tak jsem to viděla já. Nehledě na to, že jsme museli poměrně dost času věnovat odklízení prostoru pro naše "letiště" který jsme si s Lenďou první noc plánovaly udělat. Ty malinkatý šištišky snad byly uplně všude. Pak ještě vyhnat nezvané hosty mého spacáku, včetně žabího prince. Možná má životní chyba :D Konečně už ležíme na rozprostřené plachtě, kterou máme zároveň i přes sebe přehozenou, abychom se ráno neorosily a nebyly mokré. První noc s Lenďou nezamhouříme oko, jsme jako sušenky a neustále se převalujeme a přetahujeme o šustící plachtu, abychom se alespoň před komárama ochránily.  Jelikož je to první noc na zemi, je šílený vedro a kolem spousta havěti, pod plachtou, kterou máme se sráží náš dech a tak jsme ve finále víc durch než kdyby na nás padla ta rosa. Navíc, jelikož jsme blízko silnice, slyšíme hulákání lidí, kteří jdou odkud si a já se bojím o to víc, že k nám zabloudí. Ráno se samozřejmě tvářím děsně statečně a drsně, ale po zbytek eurotripu už každý další les bojkotuji. Takovýhle horor už si nemíním znovu zopakovat. "Budíme" se v šest a nedočkavě čekáme až se vzbudí i řidič, který si zalezl někam dál a pochybuju, že by nás vůbec slyšel, kdyby nás elektrické vedení začalo probíjet :D Musím uznat, že za světla už to v tom lese nevypadá tak špatně, naopak. Elektrické vedení je nakonec dobrých 100 metrů vzdálené ale praská dál, ale já jsem rozhodnutá, že v lese už nikdy nespím! Dnes se chystáme do Hannoveru! :)

ráno v šiškovém lese :)

Další fotky z Berlína: ZDE