V tu dobu jsme zrovna sháněli nějaký vlastní byt a tak hlavní téma doma bylo šetření... Ještě k tomu jsme už v únoru koupili letenky na Krétu... Ale přece by byla škoda nevyužít krásné červencové svátky? Navíc s letenkami za 1 800 tam i zpět? A navíc bychom mohli vzít ségru (což zrovna nebyl dobrý argument v můj prospěch, protože Tom má radši dovolené ve dvou než ve třech... asi pochopitelně 😃😄) Nicméně jsem se snažila zapůsobit na levnější náklady na bydlení a dopravu na letiště... Po úporném naléhání jsem nakonec dostala povolenku 😍... Juchůůůů
Takže ještě v květnu byl plán takový: letenka zpáteční za 1800 z Berlína - tam bychom jeli Eurolines Business Class busem za 700 zpáteční. Spali bychom v apartmánu s kuchyňkou.. tak to bylo ze začátku, ale nakonec nám náklady kvůli drahému ubytování vyskočily enormně vysoko a to se moc neshodovalo s naším plánem šetřit... 😓
Ale co se nestalo.... než jsme stihli zabookovat letenky (které nakonec taky stouply až na 3 000 Kč) objevili jsme ještě levnější, do Malagy. A upřímně posuďte sami, který pohled se vám líbí vice?
No já jsem prostě na moře. Takže na rušný noční život, muzea, slavíky i všechno ostatní z Madridu bylo rázem zapomenuto. Přes červencové svátky letíme do Malagy! A nejen to, stihneme i Norimberk a Gibraltar.. a na to poslední se obzvlášť těším.
Pokud vás orientačně zajímají náklady, byly následující:
Letenky: Ryanair, Norimberk - Malaga zpáteční za osobu 1 700 Kč
Cesta do/z Norimberka: Autem, parkoviště na letišti 1107/4 dny + nafta
Ubytování: Hostal La Casa de Enfrente, neděle - úterý, 3317 Kč
Půjčovné auta: na pobyt: 2034 Kč + to co jsme projeli
Toma ještě před odletem napadlo, že kousek je Gibraltar, a že by stálo za to ho taky navštívit. Popravdě, do té doby jsem o tomhle malém srpečku na samém jihu Pyrenejského poloostrova nic nevěděla. Rozhodně jsem netušila, že je to taková malá Anglie na konci Španělska. Gibraltar je totiž zámořské území, dřívější korunní kolonie, Spojeného Království a to znamená, že se tam platí librami (Gibraltarskými i Britskými), téměř celé jeho území tvoří skála "the Rock of Gibraltar" s výškou 426 m.n.m díky které je už z dálky nepřehlédnutelný. Má rozlohu 6,5 km² a má i vlastní letiště. Nejhustější mi přišlo, že abychom se tam dostali, museli jsme přejít přes přistávací runway, mají tam semafor a když přistává (či zvlétá) letadlo, zastaví se doprava, počká se na přistání (vzlet) a pak můžete přejít. A taky je to jediné místo v Evropě kde ve volné přírodě žijí opice! A to poslední mi přišlo úplně nejhustější!😊
Náš výlet začal už v sobotu v Norimberku, nikdy jsme tam nebyli a tak jsme volné soboty před odletem využili k poznávání Německého města. Musím říct, že podívat se tam rozhodně stojí za to. Minimálně na hrad a ty krásné hrázděné domečky, pro ty já mám v Německu vždycky slabost.
Po střídavém slejváku a mírném dešti v Norimberku, jsme se do krásného teplíčka v Malaze neskutečně těšili, přilétli jsme tam k večeru. Jelikož už jsme nechtěli platit za hotel a auto jsme měli objednané k vyzvednutí až ráno, poprvé jsme se rozhodli přespat na letišti. Vím, že pár low-cost cestovatelů takhle spí běžně, najdou si na letišti nějakou hezkou sedačku a tam to zalomí. No my jsme tam prožili asi nejhorší noc vůbec (přibližně bych ji srovnala s tou následující Krétě 😓😒 ). Když už se nám podařilo najít lavice, které neměly "oddělovníky" a já konečně se škraboškou (objednanou z Číny speciálně pro tuto příležitost) ulehla, co 10 minut začal projíždět týpek a převážet vozíky na bagáž. (viz video) Hrůza 😠 Po chvíli mě začalo napadat, že jsem se dostala do časové smyčky, že jich tam snad nemůže být tolik a nebo, že si z nás nejspíš dělá srandu a vozí schválně jedny a ty samý pořád dokola... Nemohla jsem se dočkat sedmé hodiny ranní až dostaneme auto, zajedeme si na snídani a podíváme se po městě. Bylo to nekonečné. Ráno jsme dostali krásné nové auto (najeto mělo 5 km - po garáži) a k té vytoužené snídani? Nějak nám nedošlo, že dalším dnem je neděle a v Malaze není otevřený jediný obchod... A poměrně striktně se toho drží, ani Lidl neotevřou 😠 Naštěstí jsme v centru potkali soukromou pekárničku, která si na neděli nehrála a kde jsme si alespoň koupili vodu. Přes den jsme prolezli všechny památky -vylezli jsme v tom vedru i na kopec do pevnosti Alcazaba a na hrad Gibralfaro - výhled k nezaplacení.
Druhý den jsme si celý vyhradili na opičky. Z Malagy to jsou asi tři hodiny a tak už jsme po 11 hodině, kdy jsme prošli celnicí, slyšeli naši milovanou Angličtinu. Pokud se podíváte na Cestománii o Gibraltaru (6:43), zjistíte, že tam pracuje jako "mim" jeden Čech. Hned jsme ho tam potkali a museli ho pozdravit. Sranda, byl překvapený 😁 Tak ho nezapomeňte pozdravit, pokud se tam taky vydáte. Jelikož jsme odmítli dát nehorázné peníze za lanovku, štreka na kopec (tedy přesněji vápencovou skálu) to byla v těch vedrech docela dlouhá. Celá skála je protkána systémem tunelů, protože sloužila jako pevnost a je v přísné přírodní rezervaci kvůli makakům: magota bezocasého. Zrovna měli mláďátka a tak byli neskutečně roztomilý. Hrozně jsem se těšila, jak si je pochovám.. ale jelikož byl na každém kroku zákaz a varování, že jsou útoční. Při představě, že mi začnou škubat vlasy, jsem z nich měla nakonec takový respekt, že jsem si je ani nepohladila 😔 Vstup na skálu je za 1 Libru a v ceně je pak vstup do jeskyně, části tunelů z války a do hrádku. Dolů jsme se vydali až na druhé straně skály nekonečně se vinoucími schody až k moři. Vypadalo to, že to bude kousek ale pravda je, že převýšení 426 metrů něco zabere...
Na samém úpatí nechali místní vystavět mešitu, to prý, aby až budou připlouvat muslimové z nedalekého Maroka hned věděli, že je to přátelské území a aby to byla první věc, kterou v Evropě zahlédnou. Nám se pohled na Maroko v mlze otevřel jen na pár minutek.
Třetí - poslední - den našeho výletu jsme si nechávali na koupání. Táhli jsme s sebou šnorchly v domnění, že si tam zašnorchlujeme. Zabíraly nám půlku batohu, no a ani jsme je nevytáhli. Pláž tam byla písečná (nevím proč nás nenapadlo, vygooglit si to dřív 😅). Náladu mi ale zvedli papoušci, které jsem po chvíli objevila korunách palem nad hlavou... Takhle mimo voliéru, jsme je ještě nikdy neviděla...😍
Více toho opět uvidíte na fotkách a ve videu. Rozhodně ale návštěvu minimálně Gibraltaru doporučuji. A Malagu s palmami, mořem, arénou na býčí zápasy, hradem a pevností rozhodně taky!😊 Byla to pohádková, zážitková dovolená. Ještě, že jsem Toma nakonec přemluvila 😊
Fotky
A co jsme tedy vše viděli?
Toma ještě před odletem napadlo, že kousek je Gibraltar, a že by stálo za to ho taky navštívit. Popravdě, do té doby jsem o tomhle malém srpečku na samém jihu Pyrenejského poloostrova nic nevěděla. Rozhodně jsem netušila, že je to taková malá Anglie na konci Španělska. Gibraltar je totiž zámořské území, dřívější korunní kolonie, Spojeného Království a to znamená, že se tam platí librami (Gibraltarskými i Britskými), téměř celé jeho území tvoří skála "the Rock of Gibraltar" s výškou 426 m.n.m díky které je už z dálky nepřehlédnutelný. Má rozlohu 6,5 km² a má i vlastní letiště. Nejhustější mi přišlo, že abychom se tam dostali, museli jsme přejít přes přistávací runway, mají tam semafor a když přistává (či zvlétá) letadlo, zastaví se doprava, počká se na přistání (vzlet) a pak můžete přejít. A taky je to jediné místo v Evropě kde ve volné přírodě žijí opice! A to poslední mi přišlo úplně nejhustější!😊
Náš výlet začal už v sobotu v Norimberku, nikdy jsme tam nebyli a tak jsme volné soboty před odletem využili k poznávání Německého města. Musím říct, že podívat se tam rozhodně stojí za to. Minimálně na hrad a ty krásné hrázděné domečky, pro ty já mám v Německu vždycky slabost.Po střídavém slejváku a mírném dešti v Norimberku, jsme se do krásného teplíčka v Malaze neskutečně těšili, přilétli jsme tam k večeru. Jelikož už jsme nechtěli platit za hotel a auto jsme měli objednané k vyzvednutí až ráno, poprvé jsme se rozhodli přespat na letišti. Vím, že pár low-cost cestovatelů takhle spí běžně, najdou si na letišti nějakou hezkou sedačku a tam to zalomí. No my jsme tam prožili asi nejhorší noc vůbec (přibližně bych ji srovnala s tou následující Krétě 😓😒 ). Když už se nám podařilo najít lavice, které neměly "oddělovníky" a já konečně se škraboškou (objednanou z Číny speciálně pro tuto příležitost) ulehla, co 10 minut začal projíždět týpek a převážet vozíky na bagáž. (viz video) Hrůza 😠 Po chvíli mě začalo napadat, že jsem se dostala do časové smyčky, že jich tam snad nemůže být tolik a nebo, že si z nás nejspíš dělá srandu a vozí schválně jedny a ty samý pořád dokola... Nemohla jsem se dočkat sedmé hodiny ranní až dostaneme auto, zajedeme si na snídani a podíváme se po městě. Bylo to nekonečné. Ráno jsme dostali krásné nové auto (najeto mělo 5 km - po garáži) a k té vytoužené snídani? Nějak nám nedošlo, že dalším dnem je neděle a v Malaze není otevřený jediný obchod... A poměrně striktně se toho drží, ani Lidl neotevřou 😠 Naštěstí jsme v centru potkali soukromou pekárničku, která si na neděli nehrála a kde jsme si alespoň koupili vodu. Přes den jsme prolezli všechny památky -vylezli jsme v tom vedru i na kopec do pevnosti Alcazaba a na hrad Gibralfaro - výhled k nezaplacení.
Druhý den jsme si celý vyhradili na opičky. Z Malagy to jsou asi tři hodiny a tak už jsme po 11 hodině, kdy jsme prošli celnicí, slyšeli naši milovanou Angličtinu. Pokud se podíváte na Cestománii o Gibraltaru (6:43), zjistíte, že tam pracuje jako "mim" jeden Čech. Hned jsme ho tam potkali a museli ho pozdravit. Sranda, byl překvapený 😁 Tak ho nezapomeňte pozdravit, pokud se tam taky vydáte. Jelikož jsme odmítli dát nehorázné peníze za lanovku, štreka na kopec (tedy přesněji vápencovou skálu) to byla v těch vedrech docela dlouhá. Celá skála je protkána systémem tunelů, protože sloužila jako pevnost a je v přísné přírodní rezervaci kvůli makakům: magota bezocasého. Zrovna měli mláďátka a tak byli neskutečně roztomilý. Hrozně jsem se těšila, jak si je pochovám.. ale jelikož byl na každém kroku zákaz a varování, že jsou útoční. Při představě, že mi začnou škubat vlasy, jsem z nich měla nakonec takový respekt, že jsem si je ani nepohladila 😔 Vstup na skálu je za 1 Libru a v ceně je pak vstup do jeskyně, části tunelů z války a do hrádku. Dolů jsme se vydali až na druhé straně skály nekonečně se vinoucími schody až k moři. Vypadalo to, že to bude kousek ale pravda je, že převýšení 426 metrů něco zabere...
Na samém úpatí nechali místní vystavět mešitu, to prý, aby až budou připlouvat muslimové z nedalekého Maroka hned věděli, že je to přátelské území a aby to byla první věc, kterou v Evropě zahlédnou. Nám se pohled na Maroko v mlze otevřel jen na pár minutek.
Třetí - poslední - den našeho výletu jsme si nechávali na koupání. Táhli jsme s sebou šnorchly v domnění, že si tam zašnorchlujeme. Zabíraly nám půlku batohu, no a ani jsme je nevytáhli. Pláž tam byla písečná (nevím proč nás nenapadlo, vygooglit si to dřív 😅). Náladu mi ale zvedli papoušci, které jsem po chvíli objevila korunách palem nad hlavou... Takhle mimo voliéru, jsme je ještě nikdy neviděla...😍
Fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat